..dlaň...

Sejmula jsem křídla
A uviděla svět
Z té malé dlani
Měkkce
Tiše
Bez citu
S tichou pravdou o bolesti
Která nebolela..
Už neumím psát verše bez smutku
A niž bych se u nich neusmívala..
Usměv ..
Prosím
Další do seznamu utopených
/ v ironii...?/
Já …?!
Směju se
I když u toho brečím
I když mám kolena plný třísek
I když to bolí
Ale já nechci víc
/než teď/
Máš moc chápavý slova
A já mám strach
Že jednou už nebudeš jenom kamarád
Že jednou
V mým malým světě
Plným apatie..
Si už nebudu hrát na vílu
Za protančených nocí
...
Hladíš mě hlasem
V naději
Že noc nekončí
A já už nikdy nebudu sama
Že to všechno je tak jak má být..
Nalinkovaný
Měsíc svítí
A hvězdy tvoří příjemnou duhu snění
A ty koukáš
A minutami tvoříš závoje vět
/líbezně/
Hologramy vryty do kůže
A já …?!

Tě mám asi ráda
…..