Nekonečná noc

Mám strašnou chuť skládat básně,
zní to tak jednoduše - tak krásně,

ale smutno mi je -přímo úměrně
s ubíhajícím časem
přemýšlím, ne záměrně
co šeptal si mi polohlasem
ve stínech noci temné
v úplňku zářívém
na místě kde tvé dotyky jemné
svedly boj v náručí tvém.

Tiše šeptal si do noci
že není nám pomoci
sami jsme si byli proroci
bez moci.

Blázni bezmocně zamilovaní
chtěli jsme noc navždy nocí nechat
však nebyli jsme hosti zvaní,
a nám nezbylo než před úsvitem prchat.

Už nemám ani chuť dál skládat,
chci alespoň na nás vzpomínat
nechci se s nocí prát a hádat
přála bych si celou noc ti dát.

V paprscích zářivých
v obětí plném polibků tvých
-
já nechci snít
chci slyšet vlka na měsíc výt
nestačí chtít
- ale mít-
sebe navzájem
na procházce nocí a rájem...