Strach o lásku

Bojím se, bojím o pevnost a sílu lásky naší.
Obava do duše vkrádá se a neklid vnáší ...
Miláčku, půjdu ti z cesty, odežeň mě pryč.
Zamknu své milující srdce a zahodím od něho klíč!

Lásko, vezmi mě za ruku, obejmi mě a pohlaď mi tvář!
Utečeme spolu daleko, až tam kde za horizontem spatříme polární zář!
Tam najdeme pro naše bolavá srdce mír,
dojdeme klidu a nalezneme pochopení a smír!

Nevíš proč obklopeni jsme zlobou, proč naše láska je pro jiné trnem v oku?
Že by lidské zlobě šla lidská závist a zášť bok po boku?

Lásko, mám strach, že zapomeneš jak mé rty líbají ...
Když nemůžeme být spolu, když se po nás všichni dívají!
Lásko, mám strach, že zapomeneš na to jak tě miluji.
Každičké chvíle bez tebe hořce lituji ...

Lásko, věřil bys tomu, že umím také lhát?
Namlouvám si něco, proto abych se nemusela bát!
Lží bylo říci Ti: "Je jedno jak dlouho mě budeš ještě milovat!"
Věř, že ztrátu Tvé lásky budu hořce litovat!