Odpusť, budeme přátelé...

Pokoušela jsem se vážně, věř mi,
pochopit tě, číst tvou mysl,
ale v tohle světě se to nesmí,
a láska prázdná pro mě nemáí smysl...

Zkoušela stihnout tvoje tempo,
dech mi došel záhy, nezvládám...
...ve statusu svém naladím si lento,
Tenhle život, ten já nedávám...

Chtěla jsem tvou lásku najít na ulici,
tys ujel pryč poslední tramvají,
tohleto už je vážně na palici,
teď vzlykám v koutě potají...

Tak se ti omlouvám, ale tohle není láska,
jen si říkám: snad to pochopí...
přes tvé oči natažená ze snů páska,
dříve či později, snad se odlepí...

Snad mě trochu znáš, mě na tom záleží,
on za ruku mě vzal a slzu setřel,
na jeho srdci obavy neleží,
on ode mě jen tak neodešel...

Když mluví, dívá se mi zpříma do očí,
a pak mě poslouchá když vyprávím,
na moje zavolání vždy se otočí,
to bys ty nedovedl, já to vím...