Víla

Když je na blízku krásná víla,
touha po muži,
pomalu zmírá.
Nezbývá nic,
než pouhá víra,
že víla nikdy neumírá.

Mohla bych tě minout,
ale byl by to hřích,
má věrná vílo,
nechci bez tebe žít.
Nemůžu zapomenout.

Nebýt tvých polibků,
lačností bych zhynula,
nikdy bych si neodpustila,
kdybych tě znovu ztratila.

Vítr vlasy ti rozfoukl,
má milá, krásná vílo,
kouzelná sílo.

Před tvým pohledem,
nelze uniknout,
snad bych musela,
nejdřív zaniknout.

Jsi jako slunce,
co proniká tmou.
Jdi kam chceš,
kouzelná vílo,
vždy půjdu za tebou.

To co z tebe vyzařuje,
neumím ztvárnit nijak,
všechno by bylo jinak,
než doopravdy je.

Tvou krásu nelze popsat,
má oslnivá vílo,
chtěla bych tě nakreslit,
však proti tvé kráse,
vzniká chabé dílo.