Už jsi pryč

Přilétlas mi do života, jako anděl z nebe,
pomohlas mi vždy, když bylo potřeba.
Dík tobě jsem si zase vědom sebe
a víc mi už snad ani netřeba.
Bylo nám spolu až přespříliš krásně,
na to aby to tak mohlo být dýl.
Teď už to, konečně, vidím vše jasně,
že každý máme jiný života cíl.
Já nemám ti už co nabídnout víc,
kromě přátelství a ukrytých citů,
o kterých jsem neměl odvahu ti říct
a najednou, bez varování, už nejsi tu.
Máš přítele, tobě stýskat se nemá,
po kamarádovi, který je vzdálený.
dost jsem přemýšlel na toto téma
a myslel sem že už jsem zbalený.
Zbalený na cestu z života tvého,
připraven odejít nadobro pryč,
uzamknout nás do srdce svého
a nadobro už zahodit klíč.
Zkusil jsem to, ale nedá se to,
mám tě na to až přespříliš rád.
Budu jen vzpomínat na naše léto
a o tobě nechám si po nocích zdát.
Počkám až zase ožveš se mi,
budu se těšit na společnost tvou,
nedám na sobě znát příznaky trémy
a potláčím myšlenky o nás dvou.
Nemůžu svůj život bez tebe žit.
jak jsem už řekl, já tě mám rád.
Vím že tě nikdy, nemůžu mít,
ale i tak chci být tvůj kamarád.