Milenčiny představy

Zase na čas cítím se sama - opuštěná,
bez Tebe strádám, teskním, jsem rozrušená.
Než začne nový den musím bez Tebe být.
nevím jak dlouho takhle ještě dovedu žít.

V myšlenkách toulám se někde v minulosti,
promítám si jak krásně nám je když jsme spolu.
Odloučení od Tebe dohání mě k šílenství, k zlosti.
Jsem princeznou a ty rytířem Kulatého stolu ...

Romantické procházky, žhavé polibky, milování,
tisíce srdíček kreslených do písku větývkou.
Společný kornout zmrzliny, láskyplné objímání,
erotické hrátky pod společnou přikrývkou ...

Miluješ když pro Tebe jsem ženou dvou tváří,
umím být temným nebem, i hvězdou která na něm září.
Jsem něžnou milenkou i děvkou roztouženou,
klidnou studánkou i mořem, co vlny se po něm ženou.

Jak Prométheus vnesl jsi oheň do mého života,
jsi Bohem, modlím se k Tobě, jsi ztělesněná dobrota.
Řekni, postavím holýma rukama pro Tebe chrám,
najdu pramen, probudím k životu řeku a přivážu k ní prám.