Boj s větrnými mlýny

Sám nevím, proč pouštím se do boje s větrnými mlýny
když obr, kterého vidím, nemá žádnou zbraň
avšak když dostal jsem se příliš blízko k němu
chrlil oheň jak sedmihlavá saň
teď jen poslední kapky doufání mi po líci stékají
a mění se rázem v kroupy beznaděje
já vím, já tuším, já doufám, že i když tvrdou skořápku má
za pár chvil až přijde čas, se pousměje
že zlomí se to prokletí, které s sebou si nese
vždyť já s ním chci bojovat a ne proti němu
já se nevzdávám, protože mám toho obra rád
i když není jisté, zda dostanu za boj odměnu

a přeci, já vím, že kdesi v zátiší
přemýšlí o mně, když ji neslyším
přemýšlí o životě a minulosti
tíží ji pocit smutku víc než dosti
já nechci, aby se tížila svou historií
když bránu, kterou byla vyhozena, nestihla zaklapnout
nyní otevřela se brána nová a teď neví, po které řece plout
a i kdyby třeba věděla, kde leží přístav její
kus srdce, co byl oderván, jí nikdy nebude navrácen
zlý duch hlídá bránu starou, aby mu nikdo nesebral
ten pocit, že mohl ublížit hodnému člověku jen