jako dřív..

Žil jsem s tebou, miloval tě,
vzešlo z toho dítě.
Pak najednou, změnila ses,
teď prosím tě, nech mě..
..nech mě jít, už tě nemám rád,
tahat ze mě prachy?nejsem bankomat.
Každej svýho štěstí strůjce sám,
to je motto, kterýho se držím dál..

Žárlivost, ta je ti dost dobře známa,
je to nemoc,
tvrdí jedna má známá.
Jsi jako nemířená střela,
nejsem hold takovej, jakýhos mě chtěla..
Jediný (to), co mě nejvíce mrzí,
jsou city(nevinnýho) dítěte,
který za pár let zjistí,
že vyrůstat bez mámy je ta největší bolest,
její láska nikde a v srdci po ní jen stesk..

Konečně našel jsem lásku
a doufám, že snad tu pravou.
Nebude ale synovi náhradní mámou.
Taky jsem to tak v dětství nechtěl mít,
O lásce svých rodičů jsem mohl jen snít..

..tak prosím tě, buď zase jako dřív, alespoň pro něj..srdce mu nezlomit..