Podzimní den

Dnešní ideální podzimní den pln krás,
s lesy vyzdobenými jak na hodokvas,
ve mně vzbuzuje touhy, vášně.
Všechno ve mně vře a kvasí
jako bych byl v Rimbaudově duši,
kde stanul jsem,
uprostřed v litém boji
geniality a vášně s prudérní minulostí.

To co dnes mě jen trápí,
je maličkost, že čas moc kvapí a ze dne,
že stává se minulost.
Ve spadaném listí chtěl bych spát na věky,
kde vzpomínám na tvé lehké pohlazení,
na něžné tvé doteky.
Na jemnost tvého hlasu,
na blankytné oči plné jasu.
Na bělavé ňadro vonící exotickým parfémem,
jehož vůně vynesla mě až do nebe.

Vídám před sebou vinout se šťastný svět,
kde lehávám s tebou do kytek.
Kde objímáme se mlčky,
a ve vroucím polibku jazyky vytváří nám smyčky.
Šťastný svět ideálů, rytířské cti a odvahy.
Život uštědřil mi tvrdou ránu,
probudil mě do přítomnosti.
Do světa kde jsem sám,
kde rozplynul se podzimní sen.
Sen, který mi tě přičaroval zpět
ze spárů smrti, v nichž uvázla jsi tak brzy již.

Smrt vysála ti z plic dech.
Vnadné tvé tělo uvadlo
napodobíc růži bez vody.
Teď ho můžou líbat jen červy svými kusadly.
Však cítím, že se chýlím ke konci,
se slovy „ Jsme milenci, kteří budou navždy svoji!“.