Na území nikoho

******* JÁ *******

Život je příliš krátký,
na to abych plýtval časem,
a osud příliš vratký,
abych řídil se svým hlasem.

Mám jen jednu cestu,
co podobá se,
rytířskému gestu.

Můj život je horská dráha,
adrenalinový výlet,
ve společnosti vraha.

Spousta obrazů a křečí,
jsem Burroughs,
co v koutě brečí.

******* ONA *******

V srdci zloba,
v ústech zášť,
ukradli jí,
dětství plášť.

Poezie krčí se ve stínu prózy,
jako džbánek,
vedle křišťálové dózy.

Rty smyslné a plné měla,
brzy na mě zapomněla.

/Voněla po lipovém čaji,
oči hluboké jako noc,
takové jen v ráji mají.
Nikdo nepřišel mi na pomoc/

Rty smyslné a plné měla,
brzy se zas rozpomněla.

******* MY *******

*přání i vzpomínka zároveň, která neupadá, pod tíhou Tvých výkřiků do tmy, leč vystoupit z ní musíš sama. /zvládneš?/