Na boso duše

Tak už se na mne prosím podívej a viz:
Sebe jak v nekonečném zrcadle!
Já vyčkám až tváře rozjasníš,
a najdeš v sobě znovu zalíbení...

Ze sil co láskou nás sem stvořily,
z cílů a úkolů a činů,
ze setkání, co žitím přežili,
to ty, jak ve spojené nádobě,
já cítím, jak voláš po mém klínu...

A teď jsem tady, jak ke splnění poslání
a vůbec nevím kdo a proč mne prosí.
Já s láskou tvou, s tvou radostí
a bez věcí – jen tak...
na boso duše bosí...

Já – ruku tobě podávám
a cítím ze tvé síly úžasné
nechceš už dále zůstat tam,
kde světlá radost pohasne!

Jsem tady teď a pro tvou službu,
rozhodnut jsi a pevný, jistý a zase svůj.
Odpusť všem a miluj sebe
a rozpoměň se zas!
A ve mně miluj sebe – prosím...