Terezka...

Už chodí se Štěpánem,
prochází teď rájem.
Šťastná je moc a moc,
stráví spolu noc.
Noc plnou vášní a citů,
bez chyb a problémů.
Jdou spolu po Praze
drží se za ruce,
pak se chvíli zastaví,
vášnivě se líbají.
Lásku v srdcích mají,
co nikdo neuhasí.
Oba se milují,
lásku svou nezradí.
To, ale jisté není,
třeba je to jen hraní.
Z jeho strany samozřejmě,
když chodvá se tak něžně.
Něžné hrátky nejsou špatné,
jen trochu jsou nejistě.
Čím víc ji miluje,
tím víc něžný je.
Oba však myslí,
že hra je to,
tím však ztratí ho.
To se nikdy nesmí stát,
protože by to byl Terezky pád.
Pád to tmy, odkud není návratu,
do tmy, kde smrt předčí ztrátu.