Jaro sbohem

Na nebi zaplál Orion,
vím jsem tu já a je tu on
a mezi námi hvězda září,
Tvá dlaň se mojí dlani ztrácí...
Bojovat o lásku,i když to bolí,
zasypat rány srdce solí,
získat Tě zpět a neranit,
prošel bych svět,
jen věčně snít
o tom co měl a mohl jsem mít,
to není správná cesta,
jsi ta jediná ze sta
a ztrácíš se mi v tmách,
Jak zapomenout na lásku,
když mám o Tebe strach
při bdění i ve spánku?
Vždyť víš mám Tě rád
a potřebuji znát
a zahnat každou vrásku,
teď ztrácím světlo - lásku...
Jen střípky krásných chvil,
slov a pousmání,
ze všeho mi zbyl
jen pocit, křehké zdání
víry ve štěstí,
duhy po dešti,
která nepřichází,
Tvá blízkost dál mi schází...
a do kapek deště
volám zahřej mě ještě
paprsky dlaní svých,
schází mi Tvůj něžný smích
a tiše šeptám do noci
tu tíhu, která na srdci
mi leží
a z úst mých tiše sněží
- jaro sbohem...