Vzývám...
Vzývám...
samotu údernou jak blesk
zhasnem vše, co svítí...
na náš vnitřní stesk
vzývám temnotu
teskné spasení
mučivou samotu
ať se nikdy nerozední
ať už nikdy nesvítí
slunce, jenž bol odhaluje
oddej se prázdnotě bytí
vzývám tmu, jenž spaluje....
..... bolest v nás....
/
/
/
cítím, jak se stmívá
ve tmě se štěstí skrývá
tmu mé srdce vzývá
tobě bránu otvírá....
/tak vstup
.
.
.
mé světlo/
Copyright © 2008,Caracol
Komentáře (7)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
to Perník: určitě mi to nevadí ;-) Děkuju za návštěvu, jsem ráda, že jsou lidi, co mi rozumí....:-)
03.11.2008 22:42:00 | Caracol
Čteš mi myšlenky... Jsem rád, že mi dá někdy někdo něco do komentáře a tím i možnost, poznat nové...city a hlavně lidi. Je moc hezká (Tvé básničky se mi moc líbí... Snad nevadí, když si Te přihodím k oblíbeným autorům. =)) Krása...
03.11.2008 22:33:00 | Perník
Zvláštní, když Slunko se odhání, i taková lehce sametová noc, dokáže svým způsobem pohladit, třebas, když není vidět na bolest a hvězdy nám ukazují lepší zítřek...
02.11.2008 18:24:00 | NikitaNikaT.
LucQo, kdyby se štěstí dalo najít snadno, nevážili bychom si ho tolik... jeho cena roste s tím, jak moc jsme kvuli nemu trpěli...
02.11.2008 17:24:00 | Caracol
krásný.. moc..
"..ve tmě se štěstí skrývá.." > proto je tak těžké najít štěstí..?
02.11.2008 17:21:00 | LucQa