Sbohem

Promin že tu jsem,
pro tebe chci být i psem.
Tobě chci pomoct,
svou lásku přemoct.
Tebe chci milovat
nejen laškovat.
Chci abys mě měl rád,
nebyl pro mě jen kamarád.
Chtít můžu,
ale nic nezmůžu.
Ty mě milovat nebudeš,
raději mě o srdce okradeš
a s ním mi odjedeš
a zas jinou holku svedeš.
Ty budeš pryč
a já už nebudu bavič.
Už nebudu stejná,
nebudu tak lhostejná,
Lhostejná ke všem klukům,
lhostejná k hezkým zvukům.
Poznamenal jsi mě navždy,
asi se dopustím sebevraždy.
Jsem však zbabělá
nikomu bych nechyběla.
Nebo jsem silná?
že k sobě nechci být násilná?
Že vydržet to radši chci?
a vzdát se nechci?
Kdo odpověd mi dá?
Snad se mi to jen zdá.
Né nezdá to vím,
ale já radši sním.
Realita je krutá
a občas i dutá.
Nechci zase dostal lekci,
je to horší než dostat injekci.
Promiňte odcházím,
do jiného světa vcházím.
Do světa věčných snů,
a pomalu žasnu.
Je to tu jiný
a přece stejný.
Sbohem navždy,
tohle je konec této balady.