mluvit bych s tebou chtěl...

Mluvit bych s tebou chtěl o všech věcech, které mě napadnou
ale jsi mi vzdálená víc, než zdáš se být
vypustit do světa bych chtěl ten hnis, co tíži mě
ale ani já ani ty se s tím nedokážeme usmířit
jsme jen loutky, se kterýma si někdo hraje divadlo pro pobavení
a vymýšlí jim osudy tak, aby je to nejvíc bolelo na hrudi
jsme jen panáci v poli, co svým zjevem odhánějí ptáky
ale když s námi někdo šlahne o zem, pořádně to zastudí
mluvil bych s tebou až do skonání světa a ty víš, že tu jsem
chci, toužím, miluji, už jen pro ten pohled, který nevidím
jenže tys mě shodila dolů, abych neměl pevnou půdu pod nohama
a přesto všechno chci být s tebou, jen tohle vím
nemám právo chtít něco, co nikdy nebylo moje
a hlava se mi točí nad myšlenkou, že nebudeš s to mít pro mě své místo v srdci
jen když ty oči, které mě do mé duše zavedou
neroztrhají na miliony kousků, jako hladoví vlci
chci ti dokázat, že nejsem jen ta loutka, se kterou si dítě hraje
a ukázat směr, kde není touha po smutku a stesku
i když bohužel, jsem tady jen malý pán, když bolest tě sžírá zevnitř
ale já vím, že slunce jednou vyjde nad obzor a přidá více lesku
o tomhle všem bych si s tebou povídal, než by nám došla všechna slova
pak bych jen zíral na ty oči, které mě spalují na uhel
hladil tě po vlasech a stále byl s tebou, spolu, šťastný
každý den pusu na dobrou noc bych ti dal, kdybych směl