Omšelé

Víš, někdy se zpívá
o lásce a o tom, kdo míval rád.
Pak ten nešťastný se dívá,
jemu může se o tom jenom zdát.

Zamilovaný jen pro tebe oči má,
možná naposledy jsi jeho milá.
Proč ten šťastlivec, proč nejsem já,
kde je ten, komu o mě se snívá,
a kde je ten, který možná měl by mě rád?

Báseň o lásce, tu složí každý,
osamělý i zcela sám.
Však je to jen mé zdání,
nebo ne každého měl někdo rád?

Ne jako matka, ne jako otec,
avšak jak milenec srdce ti dám.
Mě stejně jako tebe mrzí ta léta,
během niž chodil jsem spávat sám...