VOLÁNÍ

Hučící vodopád,
je mé srdce.
Volá!
Všichni slyší,
jenom ty ne.

Toužím jako dřív,
nechat se převést korytem říčky
a čekat na nesmělí polibek,
který si potají vprostřed uloupíš.
Čekat až mi daruješ kamínek z té naší řeky
co se kroutí stejně jako ty,
když mi dnes máš najevo dát své city.
Čekám až řekneš,
že je pro tvou královnu
a pohlédneš mi do očí
tím svým něžným pohledem,
který na tebe prozradí
jak mě stále miluješ.

Chtěla bych to vrátit zpět,
aspoň na chvíli.
Pro ten pocit.

Kam to všechno zmizelo?
Pořád se máme stejně rádi,
ale máme tak málo času,
aby jsme si to dali najevo.
Pojďme s tím něco udělat,
ať se nám smrt nezačne zdát daleko.

Já jsem připravená.

9.10.2004