Pavučina snů....

pavučina snů...

muška zlatá uvízla na stříbrné niti,
plácá se tam jako šílená,
zavírá očka a začíná sníti,
ví že život svůj už zabila...

každou chvilku pavouk jako alabastr,
přileze a do krve jí stříkne jed,
a ona ví,že neucítí už nic,
jen bláznivé opojení z blízkosti smrti...

už je tady, její očka se ještě třpytí,
slzou co kane jí s oka,
už ví,že musí tam daleko jíti,
že z ní zbyde jen slupka zlatá...

a přestala se bát, a na pavouka kouká,
oči rozšířené v úžasu,
ten netvor, už se jí ošlivý nezdá,
ta černá kůže, velké oči...

on zastaví se nad ní, kusadla připravená,
náhle se zadívá, že ta muška zlatá,
se nebojí a očima ho hltá,
dívá se dívá a odevzdává se mu...