Jen Ty...

Stála jsem sama v rozbřesku luny,
a přemýšlela zda život za to stojí.
Najednou slunce vyšlo nad obzor a kolem mě chodily davy,
přemýšlejíc nad sebou a já zjistila, že nás něco pojí.

Strach žít, dospívat a objevovat něco jiného,
znenadání jsem pocítila jinou myšlenku.
Myšlenku, která mi rozproudila krev, dala mi něco nového.

Rozhlížela jsem se po majiteli té krásné myšlenky,
stál uprostřed davu, všemi obdivován.
všem vyprávěl své úžasné vzpomínky,
proto mě nepodivilo jak je obletován.

Jen pár jedinců stálo daleko za ním,
a vrhali na něj závistivé pohledy.
Dívala jsem se mu do tváře a myslela, že sním,
já toužila jsem překonat ty ledy.

Věděla jsem, že ten pravý je on,
prozradilo mi to srdce.
Jen on je můj šampión,
Proč mě nevnímá? já mám chuť utopit sé v řece...