Hroby milenců

Na hrobech milenců hoří dvě svíce
až plamen uhasne, už nevzplane více,
tak jako jejich láska, co byla,
tak jako vše o čem jsem snila
jako sní lidí natisíce.

Na hrobech milenců uvadají květiny,
ani duše těch květů nebyly bez viny,
jako duše lidí, co v prachu zmírají,
i v teskných písních o tomhle zpívají,
tak jako moje naivní vidiny.

Na hroby milenců prach tiše usedá,
stejně i představa, že se s ním neshledá,
tak jako vdovám po jejich mužích,
tak jako mě po tvojich růžích,
jejich vůní jsem byla posedlá.

Na hrobech milenců kříže už rezaví,
s nimi i názory na lásku, na vztahy,
tak jako oči po marném pláči,
tak jak to souvislosti značí,
že zapomenout snad uzdraví.