Sv. Valentýn

Láskou chorý k tobě, zlatými okovy připoután, nýbrž mé srdce pěje sladce.
Okouzlila si mne, čarodějko lásky, jen když zahlednu stín tvůj, srdce mé si klade otázky.

Kdež, bereš ty tolika kouzla svého, že kdyže hledím do zrcadla, tak vidím vždy láskou blázna posedlého.
Jak ty to děláš, že tak uhrančivé oči máš.

Očka bledá spanilostí oplývaje, já jim těžko a rovněž nesnáz odolávaje.
Oko tvé jako čarokrásný sen, když na ně hledím, je strašné být z něj probuzen.
Vlas tvůj vlající, jak hřívá sličné klisny, nikterak tak, tvůj je víc líbezný.

Křivky tvé ladné linie jsou tak vnadné, až vášeň spaluje mne zdatně.

Jen když okem o mne zavadíš, já hořím touhou líbat tě a nepřestat již.

Jsi jak nezkrotná amazonka, jež bez přestání vzrušuje mě, toužím, abys jak ony lapila mě.
Hlavu plno tebe mám, dostat tě z ní mermomocí nemohu sám.

Sžírá mně potlačený chtíč k tobě, když vím, že zabíjím každým dnem srdce ctitele v sobě.
Náruživě, nezkrotně, bouřlivě, horkokrevně bych tebe chtěl líbat a rty tvé smyslné do svých vsávat.

Vyznávám lásku svou a na stříbrném podnosu nesu zranitelné srdce své.
Přijmi jej, prosím, lásko má, lásko moje valentýnská.