Kdo ví!

Tak jako každý, i já svůj život občas hodnotím,
na misky vah nějaký ten úspěch či hříšek přihodím.
Přátelé myslí, že na šťastné planetě jsem narozená,
miluji život, na vše co mi však přinese, nejsem připravená.

Jsem obklopená přáteli, v práci jsem našla útěchu,
snad snaha má přinese vidinu kýženého úspěchu!
Co vedlo mě k tomu, že vydala jsem se na cestu hříchu?
Vyměnila jsem bezesné noci za dny plné smíchu …

Snad chuť zakázaného ovoce chtěla jsem okusit,
kdo ví, kdo odpověď dá, o co chtěla jsem se pokusit?
Asi hledala jsem někoho, kdo vnesl by světlo do života mého,
někoho tak milého, krásného, dobrého, hodného …

Vážím si každičké chvíle s ním strávené,
je balzámem pro mé srdce a údy znavené.
Vidí ve mně bohyni, nazývá mne dokonalou,
vše čím mě zahrnuje, dělá mi radost neskonalou.

S ním mám pocit naprosté jistoty a bezpečí,
pokleká mi k nohám a dlouhé minuty u nich klečí.
Mohu mu říci o všem, co mě trápí a bolí,
všechny problémy vyřeší a překážky skolí.

Proč každá zakázaná láska musí být po zásluze potrestána?
Bojím se toho, nechci, aby skončilo to, co je mezi náma …