Anotace: Ať zavřou se všechna okna vesmíru. Ať setmí se - nevím kam jít. Velryba umírá. Já zemřu s ní, když budeš chtít...
Má duši jako slunce zapadající za ostré vrcholky hor. Úsměv psa větřícího kosti, nedokáže ublížit ani ten, kdo srdce má plné zlosti.
Jako polibek rty na kopec máku, kdy spousta spadne - jak když vyskočíš z vlaku. Ale nedopadnou na pevnou zem, všechen mák je sny unesen. Je to vítr, cesta do mlhavé dáli, tam kde jste byli a spolu spali.
Je to opravdu moc pěkné. Potom, co jsem četl výhradně b. smílovou a její romantické náměty, kdy má celou duši rozervanou, bylo tohle pro mě novým sluncem :). A pokračuj... Přeji podzim plný inspirací a splněných snů...
22.09.2005 23:11:00 | Histes
Jako loď na širokém moří - bez konců a bez břehů - připadám si ve společnosti Tvých veršů. Poetry without borders! To jsou křídla Tvojí tvorby, co mě unáší až někam za význam nekonečna metafor. Renatko, hledím - li ku hvězdám; a přemýšlím - li o jejich kráse a dokonalosti, pak nejsem venku, ale čtu Tvé neutuchající básně...
Děkuji za Tvé "denní" i "noční" verše; čtu Tě kdykoli, ale pokaždé mi přineseš ve slovech něco nového.
Jasmin
22.09.2005 20:18:00 | Jasmin de Paris
A heleme se, koho to tu máme :-))))))))))
Supeeer, těšila jsem se, že zase něco kuásnýho napíšeš...
Renatko, každá Tvoje báseň je mi pohlazením po duši...
Dík za to, že jsi a že tak nádherně píšeš, génie :-))))
Ha, a kdo že to tu bude mít Nobelovku? Já už bych o někom věděla...
11.09.2005 12:41:00 | Jasmin de Paris