Příběh Víly

Jak blankytná křídla motýlí,
hrajou si s duší jedné víly.
Jež na palouku sama sedí,
s očima jak plachá laň...do vody hledí...

Mlha pomalu line se krajem
a rosa sedá na kapradí...
O její rty snad měl by zájem,
nebeský rytíř na koni.

Luna bledá,spanilá,
hledí na ní z noční oblohy.
Chladný paprsek posílá...
z nebeské hvězdné zátoky.

Snad je to jen sen...
šeptá víla spanilá.
Po nebi spouští se na zem...
jezdec a klisna stříbrná.

Snad je to jen sen ,snad šalba či klam...
ty oči ty rty já důvěrně znám..