Kde jsi?

Kde jsi?
Hledám tě v soumraku co přišel dřív,
než jsem čekala v ulici neznámé.
V prvním ranním metru mě vždy zříš,
projedu ho tisíckrát než se poznáme.

Praha je šíleně veliká,
má posedlost tebou však větší.
Já znám tě z fotek tolika,
už je to dva roky co vzal jsi mi duši.

Každá tvář je mi nadějí,
každá záda muže jsou příslibem.
Snad naše oči se setkají,
dřív než naše duše nad rovem.

Nepřeji si víc než tě vidět,
pak můj život tady dojde smyslu.
Že chodím po nocích musím se stydět,
na sklo půlnočního metra se tisknu.

Jak Šílená planoucí pochodeň jdu s ránem,
hledím do oken, hledám svého muže.
Nespím, nejím budeš navždy mým pánem,
do smrti budu chodit plná svých tužeb.