Déšť našich životů

Poslouchej, jak kapky deště
hrají svou symfonii na listech stromů,
tak stůj a poslouchej ještě
ty kapky, co snáší se z oblohy dolů.

Přemýšlej o tom šumění
listů ve větru,
přemýšlej o kapce poslední
v záři úsvitu.

Ten déšť, víš, to možná není symfonie
a my dva tu posloucháme rekviem,
přátelíme se se zbytky nostalgie,
žijeme - a proto vlastně nežijem.