Ztracená krása

Dívám se na fotku,
krásně se směješ,
teď kážeš mi samotku
a na mě se*eš.

Roztomilost a krása,
dívají se na mě,
mysl mi drásaj,
když sedím na dně.

Tvůj lstivý pohled,
bodá mě do srdce,
chtěl bys mě proklet?
Koukáš tak divoce.

Hebké černé vlásky,
vždy tak krásně voní,
často měníš masky,
víš, že mi to škodí.

Silné krásné ruce,
co tiskly mě k Tobě,
teď drtí mě prudce
rády v této době.

Ty oči, zelené oči Tvé,
bylo v nich pochopení
teď jsou tak lhostejné
k tomu, že mě zraní.

Ctěná krása Tvá
byla nepřehlédnutelná,
nyní pryč se vytratila
stejně jako tato slova.