Řekli jsme si ...

Miláčku, dnes jsme se k sobě opět přiblížili o něco více,
náš rozhovor mi útěchu dal a rumělcem obarvil líce.
Přemýšleli jsme společně o tom, proč tolik moc se milujeme,
neměli jsme láskyplné dětství, ale lásku oba potřebujeme.

Vím, ale i předtím jsem to s určitostí věděla,
že můžu Ti říci vše, co jiným bych říči nechtěla.
Bez obav se spolu bavíme o sexu, o našich touhách a přání,
o mém neradostném dětství nemá mnoho lidí zdání.

Doufám, že i já jsem v Tobě ten dojem vyvolala,
že svěřit se můžeš se vším, já bych Tě nezklamala.
Potřebujeme jeden druhého, jsme milenci a přáteli nejlepšími,
jsme mušketýry z této nelehké doby vzešlými ...

Toužím po dokonalejším manželství, po dalším studiu věd,
chci do politiky, aby byl z dcery dobrý člověk a lidem pomáhat smět ...
Lhala bych a upřímná bych teď nebyla, kdybych že je to vše, tvrdila!
Nejvíce si přeji TEBE a nadosmrti se od TEBE neodloučila ...