Sen

Jsi v temném lese studánkou s živou vodou v ní,
dovol mi do Tebe vstoupit, šat na břeh odhodit.
Pomalu, zlehýnka jen nezčeřit Tvoje vlnky
a na pasece nevyplašit pasoucí se srnky.

Nejprve do Tebe nohy své ponořím,
že nahou jsem - úplně tomu nevěřím.
Teď objals mě pažemi vodními,
nechám se jak na vlnách unášet city svými.

Žízním, rty vysušené a popraskané mám,
ty víš, jak uhasit mou žíteň, to znám.
Vystoupím z Tebe, do trávy položím tělo,
lásko, změň se ve vítr ... kdyby se Ti chtělo.

Osuš a zahřej tělo mé zkřehlé,
lehni si do trávy k mému tělu vedle.
Drž mne za ruku, pocit jistoty mi dej,
na větrnou píšťalu milostnou píseň hrej ...

Jsem znavená, vyčerpaná, ale přesto nemohu spát,
pomiluj mne něžně, chci štěstím plakat i se smát.
Teď naše těla zaklesnutá do sebe jak jedno jsou,
nevnímají okolí, vstříc nádhernému ruku v ruce jdou ...