už zase o ní píšu...

v rytmu tance...tam kde valčík hrají,
dala průchod lásce...jak jen ženy smějí,
dívala se náhle...jak jeho srdce bije,
to její zazpívalo táhle...tak dlouze a živě,
pocity smíšené...už neví kde a kdo je,
svádění neměnné...dala mu tělo svoje,
už tam spolu leží...nevnímají svět,
a venku sněží...pro něj to byl večera hřeb,
ona ošívá se pocity...jeho studí nohy,
chce schovat se do ulity...má na to svoje vlohy,
náhle cítí doteky...uprostřed noci se probudil,
šeptání lásky a napětí...ten hlas ji povzbudil,
říká jí slova vyznání...rukama hledá doteky,
je to jedno přiznání...že by si dal krokety,
ne to nebylo to šeptání...slůvka se z jeho rtů hrnou,
není to jen bezduché krákání...tělo a duše jí trnou,
jeho zpěv se v ní odráží...cítí dnes to co ona,
na lásku a život naráží...napětí štřídá něha,
oni dva spolu odchází...ruku v ruce, jak jen to dopadlo,
po čase člověk nachází...co je to vlastně popadlo,
láska...ta tady všude obchází...koho by to jen napadlo!