Žít, nebo aspoň přežít

Z hodin zní ráno,
nebesa prší žal
a do vlhkých očí
se vrací film z minulosti.

Krátká, moc krátká
byla naše láska
a její volání o pomoc křičí,
že hluchý neslyší, co by chtěl.

A i přesto chce žít
nebo aspoň přežít
bez básně
bez zranění jeho lásek.
Chce být šťastný,
nešťastný.
Chce žít sám
nebo být s někým.

Ale také žít navždy
bez řečí
bez sametu
bez zbytečných vět
ve starých fotorománech.

Uvadlé květiny umírají
Černá a bílá
jen samé barvy
v budoucnosti,
která je pro nás dva pouhou minulostí.

A i přesto musíme žít
nebo aspoň přežít
bez básně
bez zranění našich lásek
Být šťastní,
nešťastní.
Být sami
nebo s někým.

A i přesto musíme žít
nebo aspoň přežít
bez básně
bez zranění našich lásek.
Být šťastní,
nešťastní.
Být sami
nebo s někým.

Ale také být v tichu
a myslet na utrpení země.
Říká se,
že nejsme těmi,
kdo trpí nejvíce.

Ale když se hroutí láska,
celá zemská mizérie
není nic proti loučení.

A i přesto chci žít,
nebo aspoň přežít
bez básně
bez zranění mých lásek.
Chci být šťastná,
nešťastná.
Být sama,
nebo mít tebe vedle sebe.

Žít nebo přežít.
Sám nebo s někým.