Nejistota...

Jen jednu otázku jsem ti dala,
na ni odpověď slyšet chtěla.
Pouze ano nebo ne,
nevím ani jediné.
Jedno pouhé slovo,
to by mi stačilo.
Ty musel jsi jít,
nechal jsi mě v rozpacích být.
Já tu uslzená sedím,
co myslet si mám, nevím.
Že odpověď jsi mi nepověděl,
zřejmě důvod jdi k tomu měl.
Já však teď si myslím,
ve své hlavě oslí,
že odvěděj je ano, dámo,
nejistá nejsem málo.
Čekám na tvou smsku,
tak snad odpověď dostanu.
Ať už je jakkákoliv,
já snesu to snad.
Jenže ty nepíšeš
a v klidu jseš.
Vůbec nevíš,
že s ustaraným srdíčkem sedím,
a kvůli tobě brečím.
Já v klidu být nemohu,
protože mám obavu.
Že tam snad bude ano,
ty blbá krávo.
Na srdci kámen mám,
jen tak ho nesundám.
Proč nepřijdeš a neřekneš,
že v hlavě mám lež?!!!
Protože nemůžeš.
Nebo snad nechceš?!!!
Jak vědět to mám?!!!
Já tu skutečnost neznám.
Možná, že hloupé myšlenky mám,
ale co když pravdu mám?!!!
Co pak?!!
Co pak dělat mám?!!!
Snad brzy se to dozvím,
a podle toho se zařídím.