Anotace: vzpomínková... někdy, když máte pocit, že hůř už být nemůže, stane se něco, co vám vrátí zpět víru...ve štěstí, v lásku, v život...
a na dně jednou
každý bude ležet
je to však na osudu
kolem koho
nechá vítr běžet
25.11.2008 21:16:00 | Slečna s pokřiveným charakterem
znám dno o kterém píšeš!Znám i ten boj jak se z něj vztává..ale to ty přece víš! Jsi úžasná(opakuji po několikáté) a jsem ráda že i když upadneš máš sílu se zvednout! A já ti vžycky budu držet palečky!
23.11.2008 07:21:00 | Vacluvka
ležela na dně schoulená
do prázdné schránky vnořená
mysl těkajíc nad hlavou
byla tak příliš osamělá
beznaděj děla kolem těla
v pohledu krásu modravou
a náhle vítr vál
s ním všechen její žal
odfoukal skrze val
.
.
.
tu ucítila cosi
s plachostí ranní rosy
co lásku chtělo nosit
/opět/
16.11.2008 14:28:00 | šuměnka
já... ona... ty... napsalas ji nádherně:)
15.11.2008 12:52:00 | okousaná od světlušek
Pěkná básenka, a kdo toto neprožil. Ach ano, někdy mám pocit aj já, že se nedaří, abo někdo mě bolí a je hůř a hůř... někdy prindou slzy a řékám si, lépe snad už nebude... díky své lásce zažívám, že jsou jen moje pocity a myšlenky, které se v dobré vždycky obrátí. Co já bych si bez něj počala. Su mocka ráda, nejšťastnější, že ho mám. Máme spolu hodně věcí v plánu, samozřejmě vše postuně, jednim z nich je mimonko/a :o)
14.11.2008 10:33:00 | NikitaNikaT.