Zas a jen kvůli tobě

Po tváři mi zase tečou slzy,
kvůli tobě
zas a jen kvůli tobě.
Chováš se ke mně jako k cizí
o objetí, o pohlazení i o polibek musím skoro žebrat.
Mé srdce bolí,
trýzní mě bodavou, řezavou bolestí-
protože tě miluje.
Říká mi, že mě také miluješ…
Tak proč to nedáváš znát,
proč mi neřekneš miluji tě,
proč už mi tahle slova neříkáš.
Sedím ve své posteli,
na sobě noční košili,
cos ji na mě měl tak rád,
v ruce držím a k srdci tisknu plyšáka, cos mi ho dal.
Sedím ve své posteli
a píši tuto báseň,
kapou na ni slzy.
Sedím ve své posteli,
A srdce mi říká miluji tě-jen tebe,
opět brečím-zas a jen kvůli tobě,
vzpomínám na krásné chvíle-strávené jen s tebou,
chci aby se vrátili-a tys byl se mnou,
bojím se budoucnosti-zas a jen kvůli tobě.
Mám strach,
že z tvých rtů splyne slovo konec,
jediné slovo-rozervalo by mé srdce na kusy-
a každý ten kousek by patřil jen tobě…