Dotýkám se snad i nebe,
když k obloze natáhnu ruce,
ale dotýkat bych se chtěl tebe
bože tak moc mi to rve srdce
a však spletitá cesta osudu mi tě vzala
vím že jsi bojovala moc jsi bojovala
až do poslední chviličky
Vzpomínám.Moc vzpomínám
medvídku můj maličký
Je mi velice úzko
kterak duchem v nebi bloudím
A já cítím že jsi velice blízko
alespoň tak soudím
Budiž ti země lehká
Jednou se snad sejdeme spolu
Ať odpočívá tvá dušička křehká
Jen doufám že půjdu nahoru a ne dolů
Do pekla
Těžko řéct, zda-li do nebe, či do pekel... hlavně ne mezi, ten prostor, kdy člověk nikam nepatří. Básenka příliš osobní a velmi smutná... nelze hodnotit.
16.11.2008 00:04:00 | NikitaNikaT.