Dalekohled

Rozhod jsem se kdysi, jednou,
že nebudu chtít víc,
však opomněl jsem stránku silnou,
přítomnosti milosrdnou líc.

Nechalas mne vejít
do svého nitra,
z odlesku pokladů
pak dočkal jsem jitra.

V mrazu a moři,
hledám teď zemi,
lahvovou optikou,
osouzen k snění.

Kamínek,
pro štěstí,
otírám znova,
chápu to.
Nechtělas nikdy být,
jen lásky vdova.

Přesto,
buší mi do spánků,
Tvá něžná slova.
V myšlenkách copánků,
vracíš se znova.