Fikce

Procházím bytem,
Je tu cítit kouř,
Jen ten kouř?...

Tvoje triko hozený na gauči,
Jako vždy,
Na našich polštářích jsou ještě tvoje vlasy,
Kočka na mě kouká, ptá se po tobě.
Kdepak jsi??
Proč jsem se ráno neprobudila vedle tebe?
Kočka lehá vedle tvýho místa na kanape.
Pořád se na mě dívá tak smutně.
Kde je papír se vzkazem: Miluju Tě. ??
Dál procházím,
Nic nenacházím,
Žádný znamení,
Jen oči znavený.
Proč cítím v zádech nůž,
Když jsou všechny uklizený?
Koukám na naše barevný zdi,
Můžu ještě říkat „naše“?
Nůž se mi provrtává do hrudi.
Vrátíš se??
Zavírám oči,
Slzy po tváři
Padají dolů,
Dolů, tam kde za chvíli budu.
Až si uvědomím,
Co se vlastně stalo,
Nějak to nepobírám, nechápu,
Neřeklas nic, ani slovo.
V hlavě mám jen vzpomínky,
Na ruce naše stejný náramky.
Tvůj parfém ve vzduchu pořád voní,
Dýchám ho zhluboka,
…v tom někdo zazvoní…

Otevřu dveře na dvakrát zamknutý,
V tom v nich stojíš ty.
Díváš se mi do očí,
A já se dívám do těch tvých,
Jsou jiný, jiný než včera,
Co se to jen děje, kde jsi sakra byla.

Beze slova si mě obešla,
Vzala sis to triko na gauči,
A bez rozloučení…
… Jsi zase odešla…

Chtěla jsem na tebe zakřičet,
Že jsi moje všechno, a že tě strašně miluju,
A vždycky jsem milovala.
Ale dřív než jsem ti stačila cokoliv říct…
…jsem se probudila…