chybějící odpověď

plná horká vana pěny,
šokujících otázek bez odpovědi,
láhev vodky s džusem na okraji,
a zářicí svíčky na hladině vody...

tehdy ten tvůj pohled byl tak jiný,
polibky byli tak moc něžný,
a cítila sem to horko uvnitř sebe,
ten pocit, kdy tě nic nezebe,
kdy ti srdíčko bije jak o závod,
a ty víš, že nejlepším řešením je stejně odchod..
jeden jedinej večer s tebou a já do toho zase spadla,
sem asi naivní, na co sem si hrála?
Prej nenávist, vůči tobě...
radši bych se teď válela v hrobě,
než ti dokázat, že si mě zase dostal,
na tvý zamilovaný pohledy,
svíčky kolem vany,
zářící úsměvy,
a plno něhy...

někdy se sama sebe ptám: "co z toho mám"
ne tohle si nikdy nepřiznám...

Proč jeden večer, tak kouzelnej byl,
pak přišel další den a hádky byli od té doby už tři,
a teď? teď si oněmlněl?
kdo vlastně si?

ten co mě miluje až by mi ublížil?
Ten kterýmu se stýská ale zpátky by se nevrátil?
Ten který ječí a pak se mi omlouvá?
ten s kterým já už asi nejsem já?

Tohle nejde do hromady,
jediná chemie přitažlivosti,
a já zase sedím tady,
a ptám se tě na ty podrobnosti..

seš ten kluk ze školy nebo kluk v posteli?
Dvě tváře jedna duše,
odpověďět by šlo i suše..

Jednu tvář nenávidím,
druhou miluji...
tak teda kdo jsi ??