Listopadová romance

Vy, co sledujete náš milostný příběh už déle,
víte, že naplánovali jsme si útěk nebo výlet skvěle!
Oznamujeme, že včerejšek byl pro nás tím dnem,
který rovnal se procházkou růžovým sadem a my v něm ...

Cestou autem jsme si nádherně povídali,
hladili, smáli se, líbali a trochu se i vzrušovali!
Pak jeli jsme metrem do centra, objímajíc nikoho nevnímali.
Byli jsme najednou jen my dva, věřím, že ostatní se jen závistivě dívali.

Zima nevadila nám, když Orloj osmou ranní odbíjel,
my šli jsme ruku v ruce na snídani, příběh dále se odvíjel ...
Snídali jsme v koutku, každé sousto proloženo polibkem,
pak stvrdili jsme naše štěstí a naši lásku čokoládovým přípitkem.

Pojď, tady mívají krásné spodní prádlo, lákala jsem milého,
vybrala jsem skvostné kousky a do kabinky vtáhla ho celého.
Bylo nádherné vidět jak moc ho vzrušuje mé zkoušení spodního prádla,
svlékla jsem se celá, jeho touha přimět mě k milování v kabince zvládla!

Bylo to úžasně neřestné, nebezpečné, máme rádi tohle lásky hraní.
Snad nebudeme muset vykoupit tenhle náš výlet příliš vysokou daní!
Pak u muzea uviděl nápis: Dotkni se svého slunce! a vzal mě do náruče.
Bylo krásné líbat se, objímat, nemuset se dívat přes rameno a nemít ze strachu křeče!

Poobědvali jsme v luxusní restauraci, držíc se stále za ruce pevně.
Vyměnili si talíře, ale naše touha okusit jeden druhého byla vidět zjevně.
Šeptal mi slůvka lásky, nazýval mě svou bohyní, líbat nepřestával.
Zpáteční cestu jsme nevnímali, Bůh lásky jako by nám křídla dával ...

My završili jsme nádherné dobrodružství jak jinak než ještě nádhernějším milováním.
Proč muselo to skončit? Proč nemůžeme spolu být? Konstatuji s politováním ...