Mezi nebem a zemí
Mezi nebem a zemí
Anotace: Toto je vyjádření sobecké lásky připodobněné Julianovi Sorelovi z Červený a Černý... A přes jeho zvrácené city ho milovala... nejčistčí láskou... bez kousku zjištnosti... I tak to na tom světě někdy chodí. I tak člověk může milovat.
***
V očích se utopily Sorelovy slzy
jako okřídlené labutě
- něco mezi Platonem a Misomusy
Ze zdi vystupují jen slova; nečtu Tě,
když mluvíš, obloho mlčenlivá.
V Tvých modlách, očích bez duhovky,
se v bodlák mění mizivá
příchuť nekonečna jedné stovky
karavany a plachých těch.
Těch létajících nad hladinou,
jímž se ztrácí břeh.
Po nocích se skláníš nad zeminou
nejčernější stopy v duši.
Sáhni si ke hvězdám, jak voní.
Z rozpětí křídel zbydou jen muší
blanité vzpomínky; a krásná loni.
A Já v závoji hvězd křičím:
"Stále Tě miluji!"
V očích se utopily Sorelovy slzy
jako okřídlené labutě
- něco mezi Platonem a Misomusy
Ze zdi vystupují jen slova; nečtu Tě,
když mluvíš, obloho mlčenlivá.
V Tvých modlách, očích bez duhovky,
se v bodlák mění mizivá
příchuť nekonečna jedné stovky
karavany a plachých těch.
Těch létajících nad hladinou,
jímž se ztrácí břeh.
Po nocích se skláníš nad zeminou
nejčernější stopy v duši.
Sáhni si ke hvězdám, jak voní.
Z rozpětí křídel zbydou jen muší
blanité vzpomínky; a krásná loni.
A Já v závoji hvězd křičím:
"Stále Tě miluji!"
Autor Jasmin de Paris, 14.09.2005
Přečteno 347x
Tipy 0
Komentáře (5)
Komentujících (5)
Doporučit
TiskKomentáře
Tato báseň je věnována emocím Juliana Sorela ze slavného díla Červený a Černý (Stendhal). Je věnována jeho zvrhlému citu, jeho zvláštní lásce... O tom to je...
14.09.2005 20:42:00 | Jasmin de Paris
Sice mi moc nesedí ten rytmus, ovšem některé obraty stojí za to. Nevím, proč se mi vybavil Nietzsche?
14.09.2005 19:25:00 | nadinka1
Někde v hloubi nás, láska stále zůstává, ač tisíckát zlomená, vždy nenadále vyvstává...
14.09.2005 17:23:00 | Krtica