Hra na netečnost

Miláčku, pochop, jak těžké to pro mne je,
když vidím Tě s manželkou ... Duše má pláče!
Řekneš si všechno je v pořádku, má láska se směje,
opak je pravdou, ještě že u mne dovede v tomto rozum před city kráčet!

Nelehkou divadelní roli přiřkl jsi mi včera,
musím být herečkou a svou úlohu zvládnout dokonale.
Vidíš, zase Ti to nedokáži říci a proto se chápu pera,
nemoci Tě políbit a dotknout se Tě, dělá mi problémy neskonalé.

Cítila jsem Tvé pohledy na mé šiji, tolik mě vybízely k ohlédnutí!
Nesmím! Neudělám to! Co za sílu mě to neustále na Tebe myslet nutí?
Nemohla jsem se soustředit na sport, přátelé byli jak cizinci neznámí,
srdce roztrhané na kousky, a ty kousky jsem viděla poletovat před námi ...

Lásko, miluji Tě a vím, že milenkou můžu jen být ...
Neboj se, láska má Ti klid a pohodu v manželství nemůže vzít!