Jsi

Jsi duší nad mořem vznášenou,
malou útěchou v černé samotě,
dítětem uprostřed vznešených dospěláků,
šlapkou na ulici pod plynovou lampou.

V okouzlení z rozhalené košilky,
poslední z námořníků se utápí,
v potoku jenž jméno whisky nese,
nestraněn světla, tvé já si beru.

Jsi bolest poprvé prožitou,
v útěchy osamocených básníků,
se sklovinou svého mozku stojících,
napříč proudem deště z oblak.

Jsi slova, která nic neznamenají,
jména neznámých obětovaných slibů,
vládce prstenu bez sebemenší moci,
jen šlapka pod temnou lampou.

To vše a mnohem více jsi,
toto, toto nejsi:

Srdce, které mé srdce objímá bez polibku,
duše jenž nablízku jsem neviděl,
nejsi kurvou za pošramocený život…