I mrtvá láska mluví...

Děj:Její pobledlé líce
a chlad z ní čiší,
jak z pohaslé svíce.
Od ostatních se liší.
Mezi živými už se nenachází,
potřeba dechu jí schází.
Ze žalu skočila,
svůj život skončila
k jeho zlosti.
Rychle a bez bolesti.
Plakal, litoval,
ale jak se říká,
pozdě bicha honiti,
jeho smutek, jak ostrá dýka,
protrhl srdce a žaloval.
Tak lehce, jak beruška lezoucí po niti.

On: Jak dál?

Děj:Nešťastně se ptal.

On: Co dělat mám?
V životě Tě postrádám.
Až teď vím,
že bez Tebe se žalu nezbavím.
Že bez Tebe mě život nebaví.
Bez lásky je život o ničem, to každý ví.
Mám Tvou duši následovat?
A svůj život obětovat?

Děj:Z mrtvých k němu promluvila,
na nohy ho postavila.

Ona:Tvým údělem zemřít není,
den za dnem se žití mění.
Neplýtvej tou možností,
co ti byla dána.
Ukaž množství svých ctností,
sleduj krásu všeho, noci i rána.
A pamatuj, vždy budu v Tobě žít.
Vždy Tě budu milovat,
nebylo snadné odpustit,
nebylo snadné omlouvat.
Však já to dokázala!
Prohřešky jsem Ti odpustila.
Svou slabost jsem ale prokázala,
tím, že jsem se zabila!

On: Děkuji Ti za Tvou radu,
budu se snažit podle ní se řídit.
Dík Tobě patří, žes odpustila mi zradu,
Tvůj hrob každý rok budu cídit.
Těmito slovy vzdávám Ti hold.
Na Tvůj hrob kamenný uložím kord.
Stříbrný kord a rudou růži,
na důkaz toho, žes patřila muži.

Děj:Pak její obraz náhle se rozplynul,
jen pára z ní zbyla,
nějaký ten čas uplynul,
poté i pára zmizela.
Chlapec mladý, nešťastný
úsměv znovu našel.
Ale jeho obličej překrásný
za několik let stejně zašel...