Smuteční ukolébavka

Když jsem tě poprvé uzřela...;
tvé oči jako obloha,
já měla pocit že vidím anděla,
který sestoupil sem k nám,
aby naučil mě se smát,
z životem se prát
a světa se nebát.
Dar života z tebe lásko sál,
všem radost, dával jsi rád.
Však pouze krátký čas jsi tu byl,
než ses smrti zalíbil
a na věčnost zaslíbil.
Teď studená hlína tě přikrývá,
na lůžku z něhož se nevstává.
Veselé tóny...,
změnily se v teskné chóry.
Už jen ticho a pláč jsou tvou jedinou..
uko-lé-bavkou.