Všecko, co jsem měl kdy rád

Nechť srdce mé je pevninou,
přístavem potřebných,
nechť ruce mé vždy pomohou
i smýt žal z očí Tvých,
a i když hvězdy půjdou spát a příjde zatmění,
ve svém srdci víru uchovej, opět se rozední.
Kéž srdce Tvé jak pohár vína
je láskou plné po okraj,
nic nekončí, nic nezačíná,
ve Tvém srdci skví se pravý ráj
a já, seč mi síly stačí
při Tobě vždy budu stát,
v očích Tvých se totiž zračí
všecko, co jsem měl kdy rád.