Milenkám II

Už v lůžku objetí se oddáváme,
polibky častují naše tváře,
doteky pomalé, času mnoho máme,
není nad východem slunce záře,
tvé oči jen s ústy splynout.

Po pokoji jen osamělé pírko z peřin,
od stropu k podlaze se vznáší,
v tvém těle jen má duše,
od úst až po špičky prstů,
pomalu se snáším.

Nehraji žádnou z mnoha her,
jen do úst šeptám ti slova co slyšet chceš,
o lásce, jenž není pro tebe,
o lásce, jenž je o tobě…
a právě tak, jak ty, je zakázaná