Zrcadlo

Namaloval jsi na zrcadlo
dvě postavy jak za ruku jdou
to překrásné divadlo
obraz nás dvou.

Já neváhala ani chviličku
hbitě přikreslila srdíčko
jednoduchý tah malíčku
a pousmál ses maličko.

Dýchl jsi na sklo
a přikreslil miminko
to všechno mi řeklo
že máš mě rád - ne malinko.

Čtyři zdi a navrch stříšku
aby postavy měly kde žít
v tom zrcadlícím odlesku
umělo se nám krásně snít.

Pak však kdosi přichází
"Co si to tady patláte?
Bez pražádných nesnází
fantazií si létáte..."

Jen tři tahy hadrem
a byla všechna krása pryč
co se dá dělat, asi budem
muset najít jiný klíč
- k našemu štěstí.