Musíme Lásko víc milovat

Tvá jemnost je dotek peříčka
co vznáší se v klidném povětří.
Tvá cudnost je mohu-li na víčka
líbat Tvou nevinnost v pápěří.

Něžnosti přikládám na bolavé srdce
snažím se pocítít Tvůj rychlý tep
Nádherně hřeješ jak žhavé slunce
Tvá ňadra hladí jak lesní mech.
Vztyčena vzhůru k modravé obloze
chci se jich dotýkát, laskat a sát
líbat je, hladit je, v jediné touze
že mohu polibkem lásku Ti dát.
Ramena krásná jsou, ležíc si na polštáři
chtěl bych je hladit po celou noc
lesknou se hvězdami jak svíce nad oltáři
vískám je dlaněmi s vážností poct.
Tvé tělo se orosí, když se ho dotknu
cítím Tvé záchvěvy v zákoutí míst
když pak svým mužstvím, Tvé vlny protnu
můžu v Tvých očích rozkoš si číst.
Jsi celá zlatá zalita sluncem
které se prochází v modravých snech
na těle pihy jak značky punce
jsi moje světlo v samotě cest.

Jaké je znamení našeho plémě
je velmi těžké ho rozpoznat
vím, že je v Tobě, stejně jak ve mě
musíme Lásko víc milovat.